Evropská unie a Izrael – shrnutí
Pozadí:
Vztah Evropy k židovskému národu má dlouholetou a složitou historii trvající od roku 1948 až po moderní stát Izrael.
O Evropě se často říká, že byla vybudována z dědictví tří měst, Říma, Atén a Jeruzaléma. V tomto smyslu je Evropa minimálně z jedné třetiny židovská.
Mnoho židovských osobností přispělo ke zformování Evropy. Bylo by těžké zamýšlet se nad Evropou moderní doby a pominout přínos takových mužů, jako byli Spinoza, Freud nebo Einstein.
Existují ovšem i temné kapitoly evropských dějin spojené se zacházením se židovským národem. Židé byli v Evropě opakovaně vylučováni ze společnosti, pronásledováni a utlačováni a to z jediného důvodu - byli Židy. Tato skutečnost vyvrcholila 6 miliony Židů, kteří byli zavražděni během holocaustu.
Není možné pochopit novou Evropu, aniž bychom nepochopili holocaust.
Po válce došlo ke dvěma skutečnostem, které se váží ke vztahu mezi Evropou a Izraelem, a evropským židovstvím.
- Historie nás naučila, že Židé nebudou nikdy plně v bezpečí v žádné jiné zemi než ve své vlastní, proto byla nutná plná podpora židovské vlasti a vytvoření novodobého státu Izrael.
- Bez ohledu na evropské vědomí, že bezpečí světového židovství může být zajištěno jedině v jejich vlastním státě, nesmí již žádný Žid v Evropě trpět nebo být ponižován. Již nikdy.
1948 – 1967 – 2009
Většina odborníků se shoduje na tom, že vztahy mezi Evropou a Izraele, byly relativně vřelé až do Šestidenní války v roce 1967. Hrůzy Druhé světové války byly stále v živé paměti a svět převážně obdivoval úspěchy mladého a životaschopného židovského státu.
Po Šestidenní válce v roce 1967 se pohled na Izrael začal postupně měnit. Náhle byl Izrael vnímán jako agresor a okupant a nikoliv už jako bezpečné útočiště pro utiskované Židy.
K tomu došlo v době obrovských hnutí a studentských stávek na Západě, kde myšlení mnoha intelektuálů a mladých lidí ovlivňoval marxismus. Podle marxistické teorie byl teď Izrael považován za západní koloniální stát podporovaný imperialistickými Spojenými státy.
Nešlo však pouze o změnu v politickém smýšlení, které způsobilo nový postoj. Ekonomické aspekty byly stále důležitější a zájmy na arabské ropě tlačily západní vlády v blízkovýchodním konfliktu na stranu Arabů. Propojení arabské ropy a snahy vytvořit konkurenční mocný blok proti USA zformovaly dnešní evropskou politiku. Dnešní Evropa je považována za spojence Arabů a naproti ní podporující Izrael USA.
Poněvadž Evropská unie neměla po většinu tohoto období pevnou zahraniční politiku, mohou jednotlivé země zaujmout své postoje víceméně svobodně. V posledních letech se ale stal nátlak na předvedení jednoty v Evropě, jak v OSN, tak v Bruselu, daleko znatelnějším. Nedávno, v dubnu 2009, otevřela EU otázku, zda se účastnit Durbanu II či nikoliv. V době, kdy byla napsána tato stať, české předsednictvo v EU otevřeně představilo odlišné nasměrování ve vztahu k Izraeli než Evropská komise.
Evropa po 11. 9. a dnes
Evropský průzkum v roce 2003 odhalil, že Izrael byl běžnými Evropany považován za největší světové ohrožení míru. Zdá se, že tento průzkum a vzestup antisemitismu v Evropě spolu s druhou intifádou naznačily procitnutí a změnu postojů EU vůči Izraeli. Souvisí to i s rozhodnutím Izraele stáhnout se z Gazy a připravit řešení pro vytvoření dvou států. Nejdůležitější však byl nakonec teroristický útok 11. září 2001 a později i v Madridu a v Londýně. Náhle část politické scény v Evropě pochopila realitu teroristické hrozby, které Izrael čelil na Blízkém východě sám již po mnoho let.
Zatímco politická scéna získala k Izraeli v posledních letech víceméně sympatizující postoj, veřejné mínění tento trend nenásleduje. Jsme teď v situaci, kdy vlády jsou Izraeli více nakloněné než veřejnost v širším smyslu slova. Pokud EU a členské vlády změní svou politiku vůči Izraeli, získají tak, žel snáz, podporu svých voličů.
To se může stát dříve, než se nadějeme. Podpora Izraele ze strany EU je podmíněna i tím, zda izraelská vláda dodrží závazky a konkrétní plány na docílení řešení dvou států tak, jak bylo předneseno v Annapolis. Jestliže bude rozhodnutí Izraele v tomto bodě zpochybněno, tón Bruselu se změní. Pouze za poslední týdny bylo více než zřejmé, a to z náznaků jak šéfa zahraniční politiky EU Javiera Solany, tak i evropské komisařky zahraničních věcí Benity Ferrero-Waldnerové, že Izrael musí zůstat zavázán mírovému plánu z Annapolis, pokud chce „obchodovat s Bruselem jako obvykle.“ Vztahy EU a Izraele jsou opět velkou výzvou.
You are here:
